ubytování a restaurace Liberec

Liberec-Machnín (železniční stanice, zeleně značená turistická cesta) – Srní sedlo (křižovatka) 3 km – Rozsocha 1 km – sedlo pod Černou horou 4 km – sedlo Na Výpřeži (křižovatka, žlutě značená cesta) 6 km – Kamenná vrata 6,5 km – U Červeného kamene (křižovatka, červeně značená cesta) 7,5 km – rozcestí pod vrcholem Ještědu (lesní odbočkou na vrchol) 9 km – vrchol Ještědu 9,5 km.

   Velmi oblíbený výlet Liberečanů, ovšem kvůli poměrně velkému převýšení (cca 700 metrů) vcelku náročná cesta spojující šťavnatou nivu Nisy u Machnína s nejvyššími a větrem ošlehanými partiemi Ještědského hřebene. Není vhodný pro cyklisty.

   Od nádraží v Machníně nás vede značená trasa přímo po silnici spojující tuto libereckou čtvrť s Kryštofovým Údolím. Projdeme hájkem až k velkým činžovním domům, postaveným na přelomu 19. a 20. století pro dělníky blízké textilky. Ta vznikla v údolí Nisy pod Hamrštejnem roku 1826 jako jedna z vůbec prvních textilních továren na Liberecku. Původní společníci Siegmund a Neuhäuser celý podnik převedli na Adolfa Schwaba. Ten si u silnice vedle továrny nechal libereckou stavební firmou Gustav Sachers postavit roku 1882 velmi romantický rodinný zámeček obehnaný mohutnou zdí imitujíci středověké opevnění blízkého Hamrštejna (brány, střílny atd.). Právě u vstupního hrázděného domku tohoto veřejnosti nepřístupného areálu opustí zeleně značená cesta silnici a odbočí do lesa. Vcelku strmě stoupá smíšenými porosty až k železniční trati, za níž vstoupíme do nejcennější přírodní oblasti Ještědí – Národní přírodní rezervace Karlovské bučiny. Společně se žlutě značenou cestou (viz výlet č. 7) projdeme rezervací a vystoupáme do Srního sedla, odkud vedou pěšiny a lesní silničky do všech směrů. Zeleně značená cesta odtud stoupá, částečně úvozem, na vrchol Rozsochy (767 m), kdysi nazývané také Třísážník (Dreiklafterberg), podle staré míry – sáhu.

Nisa pod Hamrštejnem

   Z Rozsochy cesta klesá a poté vede bez větších převýšení přes vrchol Kaliště (745 m n. m.), jenž měl kdysi také jiné české jméno – Soupláče, které bylo zkomolením původního německého Sauplatsche (sviní kaliště). Na jižním svahu Kaliště jsou výrazné metadiabasové Ptačí kameny.

   Pomalu se blížíme k sedlu pod Černou horou, zakrátko naše cesta zkříží tichou lesní silničku do Kryštofova Údolí, křižovatka s dřevěným stolem na pasece uprostřed hustého smrkového lesa pak přímo vybízí k odpočinku před strmým výstupem na vrchol Černé hory (811 m n. m.). Černá hora je nejvýraznějším vrcholem v této části hřebenové túry, dvouvrcholový kopec má při pohledu z Liberce charakteristický sedlovitý tvar, u severnějšího z vrcholů je mohutné křemencové kamenné moře s několika výraznými skalami (nachází se mimo zeleně značenou cestu a je možno je navštívit po lesní cestě vedoucí ze sedla pod Černou horou k sedlu Na Výpřeži). Těsně před vrcholem je možné si v ostrém stoupání povšimnout pískovcového hraničního patníku z 18. století; z vrcholu jsou částečné výhledy k Liberci i na opačnou stranu k západu. Za zmínku stojí též to, že se několik set metrů v západním svahu nachází pramen řeky Rokytky, která protéká Kryštofovým Údolím.

Mohyla na Černé hoře

   Scházíme po lesní cestě a zakrátko vyjdeme z lesa v sedle Na Výpřeži (769 m n. m.). Název Výpřež pochází z dob, kdy zde formani vypřahali přídavné koně, které si dole v Podještědí najali pro snazší překonání strmého kopce. Starší název Tetřeví sedlo (Auerhahnsattel) připomíná tokající tetřevy (na svahu Černé hory je místo s podobným názvem Tetřeví tok), je ovšem dnes již méně používané. Hlavní silnice spojující Liberecko s Podještědím zde byla vybudována v letech 1863 až 1867, již předtím tudy ovšem vedly staré stezky. Na  Výpřeži kdysi stála malá chata – Wippelbaude, ze které se dnes dochoval pouze sklípek dnešního objektu občerstvení. Zajímavou památkou je velký kamenný obelisk – historický turistický rozcestník z počátku 20. století s  vytesaným tvarovým znamením čtyřzubého hřebenu, připomínajícím Hřebenovku neboli Kammweg.

Zarůstající rozcestník Na Výpřeži

   Na Výpřeži také začíná jedna ze dvou nových naučných stezek, zřízených v Ještědí Jizersko - ještědským horským spolkem. Naučná stezka Terasy Ještědu je dlouhá 13 km, vede okruhem po vrstevnici okolo vrcholu Ještědu a má dvanáct zastavení, která seznamují s přírodními i historickými zajímavostmi Přírodního parku Ještěd a kraje kolem něj.

   Právě s první částí trasy této žlutě vyznačené naučné stezky se spojuje i naše cesta; vydáme se hustým smrčím za parkovištěm a po chvíli přicházíme k jednomu z nejkrásnějších kamenných útvarů Ještědí – Kamenným vratům (viz níže). Pokračujeme nepříliš známým západním úbočím Ještědu s  mnoha dobrými výhledy do Podještědí, na Ralskou pahorkatinu i Lužické hory.

   Vlevo se brzy objeví mohutné skály Červeného kamene (841 m n. m.), nazvaného podle jasně červených vrstviček oxidů železa, které pokrývají bílé křemencové skalní bloky. Červený kámen je nejvýraznějším křemencovým útvarem na jihozápadním úbočí Ještědu a je viditelný z celého Podještědí. Křemenec místy obsahuje čočky čistého mléčně bílého křemene, kterým jsou také vyplněny některé pukliny.

   Právě zde se napojíme na červeně značenou cestu a po ní vystoupáme po dobré cestě okolo Mohyly letců (viz výlet č. 5) na rozcestí pod vrcholem Ještědu. Na samotný Ještěd (1 012 m n. m.) vystoupáme poté pěšinou v kleči.

   Kamenná vrata
   Kamenná vrata jsou zdaleka viditelným a díky svému nezvyklému tvaru skutečně nejhezčím skalním útvarem v okolí vrcholu Ještědu. Osamělá křemencová skalní zeď s velkou skalní branou je asi 16 m dlouhá a v nejvyšším místě až 8 m vysoká. Skalní útvar tak bizarní, jako jsou Kamenná vrata, vzbuzoval odedávna lidskou fantazii. Hornopasecký fořt Höbel sem v  19. století zavedl i spisovatelku Karolinu Světlou. Ta prý byla Kamennými vraty natolik očarována, že k nim zasadila jednu z pašeráckých scén v libretu slavné opery Hubička. O Kamenných vratech a jejich okolí se též vypráví několik pověstí o čertech a ďáblech. Několik set metrů jihozápadně od nich se totiž v lese nachází mohutný skalní hřeben, který se oficiálně nazývá Důlní skály, ale častěji se mu říká lidově Kukštejn (z německého Guckstein). V jedné ze skal, na nejméně přístupné straně, je ukryta krátká, ale velmi tajemná štola - Kuksloch, v níž měl žít Ještědský duch, jakási obdoba Krakonoše. Podle pověstí obcházejí za větrných nocí ve skalách mezi Kukštejnem a Kamennými vraty horští skřítci a střeží pokladnice plné zlata a stříbra, zavalené v dosud neobjevených štolách. Podle jiných pověstí se zde prý konají slety čarodějnic a nad celým pohořím v takový čas létá divoká honba – smečka psů, která doprovází divokého myslivce, štvoucího jelena se  zlatým křížem mezi parohy.

Kamenná vrata